Daňové přiznání k nemovitostem: Na co nezapomenout v roce 2025

Kdo musí podat daňové přiznání

Povinnost podat daňové přiznání k dani z nemovitých věcí má každý poplatník, který se stal vlastníkem nemovité věci, nebo u něhož došlo ke změnám rozhodným pro stanovení daně. Přiznání je nutné podat příslušnému finančnímu úřadu nejpozději do 31. ledna zdaňovacího období. Tato povinnost se vztahuje na vlastníky pozemků, zdanitelných staveb, bytových i nebytových jednotek, kteří jsou zapsáni v katastru nemovitostí.

Daňové přiznání musí podat také poplatník, u něhož došlo ke změně okolností rozhodných pro vyměření daně. Mezi takové změny patří například změna výměry pozemku, změna druhu pozemku, změna využití stavby nebo její přestavba, přístavba či nástavba. Povinnost podat daňové přiznání vzniká i v případě, že poplatník získal nemovitou věc dědictvím nebo darem. V těchto případech je nutné podat daňové přiznání do konce třetího měsíce následujícího po měsíci, ve kterém došlo k těmto změnám.

Zvláštní pozornost je třeba věnovat situacím, kdy dochází k převodu nemovité věci. Pokud byl převod zapsán do katastru nemovitostí v průběhu roku, stává se novým poplatníkem nabyvatel až k 1. lednu následujícího zdaňovacího období. Do té doby zůstává poplatníkem původní vlastník. V případě spoluvlastnictví nemovité věci může podat daňové přiznání jeden ze spoluvlastníků jako společný zástupce, případně každý spoluvlastník samostatně za svůj spoluvlastnický podíl.

Existují také případy, kdy poplatník není povinen podávat nové daňové přiznání. Jedná se například o situace, kdy dochází pouze ke změně sazeb daně, změně průměrné ceny půdy, změně koeficientů nebo k zániku osvobození od daně. Finanční úřad v těchto případech vyměří daň z moci úřední. Stejně tak není nutné podávat daňové přiznání, pokud již bylo podáno v některém z předchozích zdaňovacích období a nedošlo k žádným změnám rozhodným pro stanovení daně.

Specifická situace nastává u právnických osob, kdy je nutné sledovat nejen změny vlastnictví, ale i změny v organizační struktuře. Při přeměně právnické osoby, jako je fúze nebo rozdělení, je nutné tuto skutečnost zohlednit v daňovém přiznání. Právní nástupce je povinen podat daňové přiznání za nemovité věci, které na něj přešly.

V případě úmrtí poplatníka přechází daňová povinnost na dědice. Do doby skončení dědického řízení podává daňové přiznání společný zástupce, případně osoba spravující pozůstalost. Po skončení dědického řízení musí dědic podat nové daňové přiznání do konce třetího měsíce následujícího po měsíci, v němž nabylo právní moci rozhodnutí o dědictví.

Je důležité zmínit, že nepodání daňového přiznání včas může vést k sankčním postihům ze strany finančního úřadu. Proto je vhodné věnovat této povinnosti náležitou pozornost a v případě nejasností konzultovat situaci s finančním úřadem nebo daňovým poradcem.

Termín podání daňového přiznání

Daňové přiznání k dani z nemovitých věcí je nutné podat nejpozději do 31. ledna daného zdaňovacího období. Tento termín je závazný pro všechny poplatníky, kteří jsou povinni přiznání podat. Je důležité si uvědomit, že zdaňovacím obdobím je kalendářní rok, přičemž rozhodující je stav k 1. lednu příslušného roku, za který se daň platí. Pokud poplatník nestihne podat daňové přiznání v řádném termínu, vystavuje se riziku sankce ze strany finančního úřadu.

V případě, že nastaly změny okolností rozhodných pro stanovení daně nebo změny v osobě poplatníka, je poplatník povinen podat dílčí daňové přiznání také do 31. ledna zdaňovacího období. Mezi takové změny patří například nabytí nové nemovitosti, prodej stávající nemovitosti, změna výměry pozemku nebo změna způsobu využití stavby. Pokud došlo ke změně ostatních údajů uvedených v daňovém přiznání, jako je například změna jména nebo adresy poplatníka, není nutné podávat nové daňové přiznání, ale stačí tyto změny oznámit správci daně do 30 dnů ode dne, kdy nastaly.

Důležité je také vědět, že pokud již bylo daňové přiznání podáno v některém z předchozích zdaňovacích období a nedošlo k žádným změnám, není třeba podávat daňové přiznání znovu. Daň se vyměří ve výši poslední známé daňové povinnosti a za den vyměření a současně za den doručení tohoto rozhodnutí poplatníkovi se považuje 31. leden zdaňovacího období. Správce daně může daň vyměřit platebním výměrem, dodatečným platebním výměrem nebo hromadným předpisným seznamem.

V situacích, kdy poplatník získá nemovitou věc v průběhu roku, například koupí nebo dědictvím, je povinen podat daňové přiznání k dani z nemovitých věcí na následující zdaňovací období. To znamená, že pokud někdo například koupí nemovitost v průběhu roku 2025, musí podat daňové přiznání nejpozději do 31. ledna 2025. Toto pravidlo platí i v případě, že dojde k prodeji nemovitosti - daňové přiznání se podává vždy podle stavu k 1. lednu zdaňovacího období.

Pro poplatníky je také důležité vědět, že v případě spoluvlastnictví nemovité věci může podat daňové přiznání jeden ze spoluvlastníků za celou nemovitou věc. V takovém případě vystupuje jako společný zástupce a platí daň za všechny spoluvlastníky. Ostatní spoluvlastníci pak ručí za daň do výše svého podílu na celkové dani. Alternativně může každý spoluvlastník podat daňové přiznání samostatně za svůj spoluvlastnický podíl.

Při nedodržení termínu pro podání daňového přiznání může správce daně vyměřit pokutu za opožděné podání. Výše pokuty se odvíjí od délky prodlení a může činit až 0,05 % stanovené daně za každý následující den prodlení, maximálně však do výše 5 % stanovené daně. Minimální pokuta činí 500 Kč a maximální 300 000 Kč. Proto je důležité termín podání daňového přiznání nepodcenit a věnovat této povinnosti náležitou pozornost.

Způsoby podání daňového přiznání

Daňové přiznání k dani z nemovitých věcí lze podat několika různými způsoby, přičemž každý z nich má své specifické požadavky a náležitosti. Nejmodernějším a v současnosti preferovaným způsobem je elektronické podání prostřednictvím datové schránky. Tento způsob je povinný pro všechny daňové subjekty, které mají zpřístupněnou datovou schránku ze zákona nebo mají zákonnou povinnost mít účetní závěrku ověřenou auditorem. Elektronické podání lze realizovat pomocí aplikace EPO na portálu daňové správy, kde poplatník vyplní interaktivní formulář, který obsahuje vestavěné kontroly a napomáhá tak předejít případným chybám při vyplňování.

Další možností je osobní podání na územním pracovišti příslušného finančního úřadu. Při této variantě může poplatník využít konzultace s pracovníky správce daně, kteří mu mohou poskytnout odbornou pomoc při vyplňování formuláře. Osobní podání je vhodné zejména pro poplatníky, kteří si nejsou jisti správností vyplnění nebo potřebují dodatečné informace. Je však třeba počítat s případnými frontami, zejména v období před termínem pro podání daňového přiznání.

Tradiční způsob představuje zaslání daňového přiznání poštou. V tomto případě je rozhodující datum podání na poště, které musí být nejpozději v den termínu pro podání daňového přiznání. Doporučuje se zasílat přiznání doporučeně, aby měl poplatník k dispozici doklad o odeslání. Při zasílání poštou je nutné věnovat zvýšenou pozornost správnému a úplnému vyplnění všech požadovaných údajů, protože případné chyby mohou vést k prodloužení procesu zpracování.

Pro ty, kteří preferují elektronickou komunikaci, ale nemají datovou schránku, existuje možnost podání přes aplikaci EPO s ověřenou identitou podatele nebo s využitím uznávaného elektronického podpisu. Tento způsob kombinuje výhody elektronického podání s právní závazností klasického podpisu. Elektronické podání přináší řadu výhod, jako je okamžité potvrzení o přijetí podání, možnost opravy chyb před odesláním díky automatickým kontrolám a nepřetržitá dostupnost služby.

V případě rozsáhlejšího majetku nebo složitějších majetkových vztahů je možné využít služeb daňového poradce, který může daňové přiznání zpracovat a podat jménem poplatníka. Daňový poradce nese odpovědnost za správnost podání a může využít prodlouženou lhůtu pro podání daňového přiznání. Tato varianta je vhodná zejména pro právnické osoby nebo fyzické osoby s komplexním portfoliem nemovitostí.

Bez ohledu na zvolený způsob podání je nezbytné dodržet všechny zákonné náležitosti a termíny. Poplatník by měl vždy pečlivě zvážit své možnosti a vybrat způsob podání, který nejlépe odpovídá jeho potřebám a technickým možnostem. V případě nejasností je vhodné konzultovat postup s finančním úřadem nebo daňovým poradcem, aby se předešlo případným komplikacím nebo sankcím za nesprávné podání.

Potřebné doklady k daňovému přiznání

Pro správné podání daňového přiznání k dani z nemovitých věcí je nezbytné shromáždit všechny potřebné dokumenty a podklady. Základním dokumentem je výpis z katastru nemovitostí, který nesmí být starší než 3 měsíce a který prokazuje vlastnické právo k nemovitosti. Tento dokument obsahuje důležité informace o výměře pozemku, druhu pozemku a způsobu využití, což jsou klíčové údaje pro stanovení daňové povinnosti.

V případě nabytí nemovitosti je třeba doložit kupní smlouvu, darovací smlouvu nebo jiný nabývací titul, který dokládá, kdy přesně došlo ke změně vlastnictví. Pokud byla nemovitost získána dědictvím, je nutné předložit pravomocné rozhodnutí o dědictví. U novostaveb je potřeba mít k dispozici kolaudační rozhodnutí nebo kolaudační souhlas, případně oznámení stavebnímu úřadu o užívání stavby.

Pro správné vyměření daně jsou důležité také stavební dokumenty, zejména stavební povolení, projektová dokumentace nebo dokumentace skutečného provedení stavby. Tyto dokumenty obsahují přesné údaje o zastavěné ploše, počtu nadzemních podlaží a způsobu využití stavby. U bytových jednotek je nezbytné doložit prohlášení vlastníka o vymezení jednotek v domě nebo smlouvu o výstavbě.

V případě spoluvlastnictví nemovitosti je vhodné mít k dispozici dokumenty prokazující podíly jednotlivých spoluvlastníků. Pokud došlo k rozdělení nebo sloučení pozemků, je potřeba doložit geometrický plán potvrzený katastrálním úřadem. Pro uplatnění případných osvobození od daně je nutné předložit příslušné doklady, například průkaz ZTP/P, doklad o věku stavby nebo potvrzení o poskytování sociálních služeb.

Důležitým dokumentem je také znalecký posudek, pokud byl vypracován pro účely stanovení hodnoty nemovitosti, zejména v případech, kdy došlo k významným stavebním úpravám nebo změnám využití nemovitosti. U zemědělských pozemků může být vyžadováno potvrzení o zařazení pozemku do příslušné bonitní třídy.

Pro podnikatele využívající nemovitost k podnikání je vhodné mít připraveny účetní doklady prokazující způsob využití nemovitosti, případně výpis z živnostenského rejstříku nebo jiného registru. V případě pronájmu nemovitosti je dobré mít k dispozici nájemní smlouvy.

Všechny dokumenty by měly být uspořádány chronologicky a měly by být připraveny v originále nebo úředně ověřené kopii. Je vhodné mít připravené také kopie těchto dokumentů pro vlastní potřebu. V případě elektronického podání daňového přiznání je nutné mít dokumenty naskenované v odpovídající kvalitě. Některé finanční úřady mohou vyžadovat také další specifické doklady podle konkrétní situace, proto je vhodné se předem informovat o všech požadavcích.

Výpočet daně z nemovitých věcí

Pro správný výpočet daně z nemovitých věcí je nutné nejprve určit základ daně, který se liší podle typu nemovitosti. U pozemků se základ daně stanovuje buď podle skutečné výměry v metrech čtverečních, nebo jako násobek skutečné výměry a průměrné ceny půdy. V případě staveb a jednotek je základem daně zastavěná plocha v metrech čtverečních.

Na základ daně se následně aplikuje příslušná sazba daně, která je stanovena zákonem o dani z nemovitých věcí. Sazby se liší podle druhu pozemku či stavby. U stavebních pozemků činí základní sazba 2 Kč za metr čtvereční, u obytných domů 2 Kč za metr čtvereční zastavěné plochy. Tyto základní sazby se dále upravují pomocí koeficientů, které se odvíjí od velikosti obce, kde se nemovitost nachází. Obce mají pravomoc tyto koeficienty obecně závaznou vyhláškou zvýšit nebo snížit.

Při výpočtu daně je třeba zohlednit také místní koeficient, který může obec stanovit ve výši 1,1 až 5. Tento koeficient se vztahuje na všechny nemovitosti na území obce, s výjimkou orné půdy, chmelnic, vinic, zahrad, ovocných sadů a trvalých travních porostů. Výsledná daň se vypočítá jako součin základu daně, příslušné sazby, případných koeficientů podle velikosti obce a místního koeficientu.

V případě spoluvlastnictví nemovité věci se daň vypočítává podle podílu jednotlivých spoluvlastníků. Každý spoluvlastník může podat daňové přiznání samostatně za svůj podíl, nebo může jeden ze spoluvlastníků podat daňové přiznání za celou nemovitost. V takovém případě se stává společným zástupcem a daň platí za všechny spoluvlastníky.

Pro správný výpočet je nezbytné také zohlednit případné osvobození od daně. Zákon stanovuje řadu případů, kdy jsou nemovité věci od daně osvobozeny, například pozemky a stavby ve vlastnictví státu, obce nebo kraje, pokud jsou užívány pro veřejně prospěšné účely. Osvobození se vztahuje také na nemovitosti sloužící školám, muzeím, knihovnám, zdravotnickým zařízením nebo sociálním službám.

Při změně vlastnictví nemovité věci v průběhu zdaňovacího období zůstává daňová povinnost původnímu vlastníkovi až do konce kalendářního roku. Nový vlastník je povinen podat daňové přiznání k dani z nemovitých věcí nejpozději do 31. ledna následujícího zdaňovacího období. Pokud dojde ke změně okolností rozhodných pro vyměření daně, například změně výměry nebo způsobu využití nemovitosti, je poplatník povinen podat dílčí daňové přiznání do konce ledna následujícího zdaňovacího období.

Pro usnadnění výpočtu daně z nemovitých věcí je možné využít elektronický formulář na daňovém portálu Finanční správy, který obsahuje vestavěné kontroly a automatické výpočty. Tento nástroj pomáhá minimalizovat chyby při vyplňování daňového přiznání a zajišťuje správnost výpočtu daně.

Daňové přiznání k dani z nemovitých věcí je jako jarní úklid - musíme ho udělat, i když se nám nechce, ale když je hotovo, máme čistý stůl a klidnou mysl

Květoslava Procházková

Osvobození od daně z nemovitých věcí

Zákon o dani z nemovitých věcí stanovuje několik případů, kdy jsou nemovité věci od daně osvobozeny. Tato osvobození mohou být buď úplná nebo částečná, přičemž některá jsou přiznávána automaticky, zatímco jiná musí poplatník výslovně nárokovat v daňovém přiznání. Mezi nejvýznamnější případy osvobození patří pozemky a stavby ve vlastnictví státu, pokud nejsou využívány k podnikatelské činnosti nebo pronajímány. Obdobně jsou osvobozeny také nemovité věci ve vlastnictví obce, na jejímž katastrálním území se nacházejí.

Významnou kategorií osvobozeného majetku jsou pozemky a stavby sloužící školám a školským zařízením, muzeím a galeriím, knihovnám, státním archivům, zdravotnickým zařízením, zařízením sociálních služeb, nadacím a fundacím. Osvobození se vztahuje také na nemovité věci sloužící k vykonávání náboženských obřadů registrovaných církví a náboženských společností, stejně jako na nemovité věci ve vlastnictví církví a náboženských společností.

Pro vlastníky nemovitostí je důležité vědět, že některá osvobození jsou podmíněna podáním daňového přiznání, ve kterém musí být nárok na osvobození výslovně uplatněn. Pokud poplatník toto opomine, nárok na osvobození mu nevznikne, i když by jinak podmínky pro osvobození splňoval. Toto pravidlo platí například pro osvobození novostaveb obytných domů, a to po dobu 15 let od roku následujícího po vydání kolaudačního souhlasu.

Zajímavou kategorií jsou také pozemky tvořící jeden funkční celek se stavbou sloužící k vykonávání náboženských obřadů nebo se stavbou ve vlastnictví církví a náboženských společností. Specifickou skupinou jsou pak pozemky a stavby ve vlastnictví veřejných vysokých škol, které jsou využívány pro vzdělávací, vědecké, výzkumné nebo umělecké činnosti.

V případě změny vlastnictví nebo jiných rozhodných skutečností je poplatník povinen tuto změnu oznámit správci daně do 30 dnů ode dne, kdy nastala. Pokud dojde ke změně v rozsahu osvobození nebo zániku nároku na osvobození, je nutné podat dílčí daňové přiznání nebo úplně nové daňové přiznání. Nesplnění této povinnosti může vést k uložení pokuty ze strany správce daně.

Zákon pamatuje i na specifické případy, jako jsou pozemky určené pro veřejnou dopravu, veřejně přístupné parky, sportoviště a další prostranství sloužící veřejnosti. Osvobozeny jsou také pozemky ve vlastnictví veřejných výzkumných institucí a veřejných vysokých škol používané k vědecké a výzkumné činnosti. Důležitou podmínkou u většiny osvobození je, že nemovitá věc nesmí být využívána k podnikatelské činnosti nebo pronajímána, jinak nárok na osvobození zaniká.

Pro získání osvobození je často nutné doložit příslušné dokumenty prokazující splnění podmínek pro osvobození. Může se jednat například o kolaudační rozhodnutí, výpis z katastru nemovitostí, nebo jiné relevantní doklady podle typu uplatňovaného osvobození. Správce daně může vyzvat poplatníka k doplnění těchto dokladů, pokud má pochybnosti o oprávněnosti nároku na osvobození.

Sankce za pozdní podání

Za pozdní podání daňového přiznání k dani z nemovitých věcí hrozí poplatníkům několik typů sankcí. Pokud poplatník nepodá daňové přiznání včas, tedy nejpozději do 31. ledna zdaňovacího období, může mu být vyměřena pokuta. Výše této sankce se odvíjí od délky prodlení a závažnosti porušení daňové povinnosti. Finanční úřad může v takovém případě udělit pokutu až do výše 500.000 Kč.

V případě, že poplatník podá daňové přiznání se zpožděním nepřesahujícím 5 pracovních dnů, správce daně většinou od sankce upustí. Při delším prodlení se však již pokutě nevyhne. Základní sazba pokuty činí 0,05 % stanovené daně za každý následující den prodlení, nejvýše však 5 % stanovené daně. Pokud poplatník podá daňové přiznání až po výzvě správce daně, zvyšuje se pokuta na 0,1 % stanovené daně za každý den prodlení, maximálně však do výše 10 % stanovené daně.

Vedle pokuty za pozdní podání může správce daně vyměřit také úrok z prodlení, a to v případě, že daň není uhrazena včas. Úrok z prodlení se počítá jako repo sazba České národní banky zvýšená o 8 procentních bodů, přičemž pro výpočet se použije repo sazba platná pro první den příslušného kalendářního pololetí. Úrok z prodlení se uplatní za každý den prodlení, počínaje pátým pracovním dnem následujícím po dni splatnosti až do dne platby včetně.

Je důležité si uvědomit, že sankce se mohou kombinovat. Poplatník tak může čelit současně jak pokutě za pozdní podání daňového přiznání, tak úroku z prodlení za pozdní úhradu daně. V extrémních případech, kdy poplatník dlouhodobě neplní své daňové povinnosti nebo nepodá daňové přiznání ani po výzvě správce daně, může být daň vyměřena podle pomůcek. To znamená, že správce daně sám stanoví výši daně na základě dostupných informací, přičemž takto stanovená daň bývá zpravidla vyšší než při řádném podání.

Správce daně může při stanovení výše sankce přihlédnout k polehčujícím okolnostem. Mezi ně patří například dosavadní bezproblémové plnění daňových povinností, dobrovolné oznámení pochybení nebo závažné zdravotní či osobní důvody, které poplatníkovi bránily v řádném splnění povinnosti. V takových případech může správce daně sankci snížit nebo od ní zcela upustit. Je však vždy na uvážení správce daně, jak konkrétní situaci posoudí.

Pro předcházení sankcím je proto nejlepší podat daňové přiznání včas a v případě, že to není možné, komunikovat proaktivně se správcem daně a vysvětlit důvody zpoždění. Včasná komunikace a spolupráce s finančním úřadem může pomoci zmírnit případné sankce a najít přijatelné řešení pro obě strany.

Placení daně z nemovitých věcí

Daň z nemovitých věcí se platí každoročně a její splatnost je stanovena zákonem. Pro poplatníky provozující zemědělskou výrobu a chov ryb je daň splatná ve dvou stejných splátkách, a to nejpozději do 31. srpna a do 30. listopadu zdaňovacího období. Ostatní poplatníci musí daň uhradit také ve dvou stejných splátkách, konkrétně do 31. května a do 30. listopadu zdaňovacího období. Pokud roční daň z nemovitých věcí nepřesáhne částku 5 000 Kč, je splatná najednou, a to nejpozději do 31. května běžného zdaňovacího období.

Finanční správa zasílá poplatníkům složenky k úhradě daně z nemovitých věcí. Složenky jsou rozesílány postupně tak, aby byly doručeny poplatníkům nejpozději do poloviny května. Daň lze uhradit několika způsoby - bankovním převodem, poštovní poukázkou na pobočce České pošty nebo v hotovosti či platební kartou na územních pracovištích finančních úřadů. Při platbě je nezbytné správně uvést variabilní symbol, který zajistí identifikaci platby. Tento symbol je uveden na složence nebo v informačním letáku k dani z nemovitých věcí.

V případě bezhotovostní platby je důležité zadat správné číslo bankovního účtu finančního úřadu a příslušný předčíslí účtu pro daň z nemovitých věcí. Předčíslí účtu pro daň z nemovitých věcí je 7755. Poplatníci by měli věnovat zvýšenou pozornost správnému vyplnění platebních údajů, protože chybně zadaná platba může způsobit komplikace při jejím zpracování a může vést k nedoplatku na dani.

Pro poplatníky, kteří vlastní nemovitosti ve více katastrálních územích v působnosti různých finančních úřadů, platí povinnost uhradit daň jednotlivým finančním úřadům samostatně. Každý finanční úřad má své specifické číslo účtu a spravuje daň z nemovitých věcí pouze za nemovitosti nacházející se v jeho územní působnosti.

V případě, že poplatník neuhradí daň včas nebo ve správné výši, vzniká mu nedoplatek na dani. Z tohoto nedoplatku je finanční úřad povinen vyměřit úrok z prodlení, který se počítá za každý den prodlení. Úrok z prodlení začíná nabíhat pátým pracovním dnem následujícím po dni splatnosti daně. Proto je důležité dodržet stanovené termíny splatnosti a zajistit, aby platba byla připsána na účet správce daně včas.

Poplatníci mají také možnost požádat o posečkání daně nebo rozložení její úhrady na splátky. Tuto žádost je nutné podat písemně u místně příslušného správce daně. Správce daně může žádosti vyhovět, pokud by neprodlená úhrada znamenala pro poplatníka vážnou újmu nebo pokud by byla ohrožena výživa poplatníka nebo osob na jeho výživu odkázaných. Za dobu posečkání se však hradí úrok z posečkané částky.

Změny v průběhu zdaňovacího období

V průběhu zdaňovacího období mohou nastat různé situace, které vyžadují podání dílčího daňového přiznání k dani z nemovitých věcí. Poplatník je povinen podat dílčí daňové přiznání do 31. ledna zdaňovacího období, pokud došlo ke změnám okolností rozhodných pro vyměření daně. Mezi tyto změny patří například nabytí nemovité věci v průběhu roku, změna výměry pozemku, změna způsobu využití stavby nebo změna druhu pozemku.

Je důležité si uvědomit, že ne každá změna vyžaduje podání dílčího daňového přiznání. Pokud dojde pouze ke změně sazeb daně, koeficientů nebo cen půdy, poplatník není povinen podávat dílčí daňové přiznání. Správce daně vyměří daň z moci úřední. Stejně tak není nutné podávat dílčí daňové přiznání při změně místní příslušnosti v rámci působnosti téhož správce daně.

V případě změny vlastnictví nemovité věci je třeba věnovat pozornost datu, kdy ke změně došlo. Rozhodující je stav k 1. lednu zdaňovacího období. Pokud tedy poplatník prodá nemovitou věc například v průběhu června, zůstává poplatníkem daně z nemovitých věcí až do konce kalendářního roku. Nový vlastník se stává poplatníkem až od 1. ledna následujícího roku a do tohoto data musí podat daňové přiznání.

Při podání dílčího daňového přiznání je třeba uvést pouze změny a nové skutečnosti, přičemž původní údaje zůstávají v platnosti. Poplatník vyplňuje pouze ty listy tiskopisu, které se týkají nemovitých věcí, u nichž došlo ke změně. V záhlaví těchto listů vyznačí, že se jedná o dílčí daňové přiznání. Součástí dílčího daňového přiznání musí být také přílohy dokládající uvedené změny, například výpis z katastru nemovitostí nebo kolaudační rozhodnutí.

Změny mohou nastat také v důsledku digitalizace katastrálních map nebo obnovy katastrálního operátu. V těchto případech dochází často ke změnám výměr pozemků, které jsou rozhodné pro stanovení základu daně. Pokud se výměra nemovité věci změní v důsledku obnovy katastrálního operátu, není poplatník povinen podat dílčí daňové přiznání. Správce daně upraví daň z moci úřední a výsledek sdělí poplatníkovi platebním výměrem nebo hromadným předpisným seznamem.

V případě úmrtí poplatníka přechází daňová povinnost na dědice. Do doby skončení dědického řízení podává daňové přiznání společný zástupce, případně správce pozůstalosti. Po skončení dědického řízení je dědic povinen podat dílčí daňové přiznání do konce třetího měsíce následujícího po měsíci, v němž nabylo právní moci rozhodnutí o dědictví. V tomto přiznání zohlední všechny změny, ke kterým došlo v průběhu dědického řízení.

Společné daňové přiznání manželů

V případě vlastnictví nemovitých věcí v rámci společného jmění manželů (SJM) existuje možnost podat společné daňové přiznání k dani z nemovitých věcí. Tento způsob podání představuje významné zjednodušení pro manželské páry, které společně vlastní nemovitosti. Manželé mohou využít tento postup bez ohledu na to, zda nemovitost nabyli během manželství nebo ji vlastnili již před uzavřením sňatku a následně ji vložili do SJM.

Pro podání společného daňového přiznání je nutné, aby oba manželé byli ve shodě a jeden z nich byl určen jako společný zástupce. Tento zástupce pak vystupuje jako poplatník daně z nemovitých věcí a je odpovědný za správné vyplnění a včasné podání daňového přiznání. Společné daňové přiznání lze podat jak elektronicky prostřednictvím datové schránky nebo portálu Moje daně, tak i v papírové podobě na příslušném finančním úřadě.

Důležitým aspektem je skutečnost, že při podání společného daňového přiznání manželů musí být všechny nemovité věci ve společném jmění manželů zahrnuty do jednoho přiznání. Není možné některé nemovitosti přiznat samostatně a jiné společně. V případě, že manželé vlastní nemovitosti i mimo režim SJM (například z dědictví nebo daru), musí pro tyto nemovitosti podat samostatná daňová přiznání.

Manželé musí při vyplňování společného daňového přiznání věnovat zvláštní pozornost správnému uvedení všech údajů, včetně identifikačních údajů obou manželů. Je nezbytné přesně specifikovat všechny nemovité věci, jejich výměry, způsob využití a další relevantní informace, které mají vliv na výši daňové povinnosti. V případě změn v průběhu zdaňovacího období, jako je například prodej části nemovitosti nebo změna využití, je nutné podat dílčí daňové přiznání.

Výhodou společného daňového přiznání je především administrativní zjednodušení, kdy místo dvou samostatných přiznání stačí podat pouze jedno. Zároveň se tím snižuje riziko chyb a opomenutí, které by mohly vzniknout při samostatném přiznávání každým z manželů. Důležité je také zmínit, že v případě společného daňového přiznání jsou oba manželé solidárně odpovědní za zaplacení daně, což znamená, že finanční úřad může vymáhat celou částku po kterémkoliv z nich.

V případě zániku manželství nebo zrušení či zúžení společného jmění manželů je nutné podat nové daňové přiznání, které bude reflektovat nově vzniklou situaci. Toto přiznání musí být podáno do konce třetího měsíce následujícího po měsíci, ve kterém došlo ke změně vlastnických vztahů. Stejný postup platí i v případě, kdy se manželé dohodnou na ukončení podávání společného daňového přiznání a chtějí přejít na samostatné přiznávání daně z nemovitých věcí.